Omnibus byl přijat: povinnosti podniků v oblasti udržitelnosti se podstatně zužují

Dne 24. února 2026 schválila Rada EU finální znění změny předpisů v rámci tzv. Omnibusu, který mění pravidla pro CSRD a CS3D, tedy směrnice o podávání zpráv o udržitelnosti podniků a směrnice o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti. Přijaté změny významně zužují působnost CSRD a CS3D a zmírňují administrativní zátěž nejen u společností, které těmto režimům přímo podléhají. Tento článek stručně shrnuje hlavní změny, které Omnibus v této oblasti přináší.

Krátce k obsahu CSRD a CS3D

Směrnice CSRD ukládá podnikům povinnost pravidelně zveřejňovat informace o tom, jakým sociálním a environmentálním rizikům čelí a jak jejich činnost dopadá na lidi a životní prostředí. V praxi jde zejména o informace týkající se strategie udržitelnosti, stanovených cílů, přijatých politik, prováděných opatření, řízení rizik a konkrétních dopadů podnikových aktivit.

Naproti tomu směrnice CS3D se zaměřuje na samotné fungování podniku a jeho hodnotového řetězce. Ukládá dotčeným společnostem povinnost identifikovat a řešit nepříznivé dopady na lidská práva a životní prostředí ve své vlastní činnosti, v dceřiných společnostech a v relevantních částech řetězce obchodních partnerů.

Zjednodušeně řečeno: CSRD se primárně týká reportování, zatímco CS3D se zaměřuje na prověřování a řízení rizik v celém podnikatelském řetězci.

Změny týkající se zpráv o udržitelnosti

Pokud jde o CSRD, nově zůstávají v povinném režimu především společnosti s více než 1 000 zaměstnanci a současně s čistým ročním obratem nad 450 milionů eur. Evropská komise při předložení Omnibusu uvedla, že tímto krokem má z působnosti vypadnout přibližně 80 % původně dotčených podniků. Zjednodušit se má i samotný obsah zpráv o udržitelnosti: společnosti, které v režimu zůstávají, budou podléhat zmírněným reportovacím povinnostem podle revidovaných Evropských standardů pro podávání zpráv o udržitelnosti, a to zejména díky omezení rozsahu vykazovaných údajů. Omnibus současně ruší požadavek na přijetí sektorově specifických standardů, takže úprava bude nově jednotná napříč jednotlivými odvětvími.

Změna se však nedotkne pouze velkých společností původně zařazených do režimu CSRD, ale významně se promítne také do postavení dodavatelů a dalších podniků v hodnotových řetězcích. Dosavadní praxe totiž vedla k tomu, že velké společnosti začaly od menších obchodních partnerů požadovat rozsáhlé ESG informace, které potřebovaly pro plnění svých regulatorních povinností.

Omnibus má tento efekt omezit dvojím způsobem. Na jedné straně uleví dodavatelům společností, které z působnosti směrnice nově vypadnou a přestanou tyto informace pro povinné účely vyžadovat. Především však zavádí faktická omezení na ochranu podniků v hodnotových řetězcích, když počítá s dobrovolným standardem pro menší podniky, který má sloužit jako ochranný rámec omezující množství informací, jež mohou společnosti od svých dodavatelů požadovat.

Změny týkající se náležité péče v oblasti udržitelnosti

Významně se mění také CS3D. Nově má dopadat pouze na společnosti s více než 5 000 zaměstnanci a čistým ročním obratem nad 1,5 miliardy eur, tedy na užší okruh největších podniků. Současně se mění i samotný způsob provádění due diligence. Podle přijaté úpravy se společnosti při identifikaci a posuzování nepříznivých dopadů mohou soustředit na ty obchodní vztahy, v nichž jsou skutečné nebo potenciální nepříznivé dopady nejpravděpodobnější. Pokud se stejně závažná nebo stejně pravděpodobná rizika objeví ve více oblastech, mohou přednostně posuzovat dopady týkající se přímých obchodních partnerů. Společnosti tak již nebudou muset při due diligence vycházet z plošného a detailního mapování celého řetězce, ale budou se moci opřít o rozumně dostupné informace a zaměřit se především na oblasti s nejvyšším rizikem. Tím by se měl snížit i objem informací, které budou v praxi vyžadovat od menších obchodních partnerů.

Omnibus tak pro řadu podniků představuje výraznou úlevu. Užší okruh povinných společností, zrušení sektorových standardů i omezení požadavků přenášených na dodavatele povedou v mnoha případech ke snížení administrativní zátěže. Téma udržitelnosti sice z podnikové praxe nezmizí, pro značnou část trhu se však nově přesune spíše do roviny neformálních tržních tlaků než rozsáhlých formálních povinností.