Odchylky od standardního modelu rozdělení zisku #5

Současná úprava zákona o obchodních korporacích připouští, aby se na zisku podílely i jiné osoby než společníci, aby byl zisk mezi společníky rozdělen jinak než podle velikosti jejich účasti a aby za určitých podmínek byl podíl na zisku poskytnut v nepeněžité podobě.

Základní pravidlo: zisk patří společníkům, ledaže zakladatelské právní jednání určí jinak

Zisk a jiné vlastní zdroje lze rozdělit pouze mezi společníky, ledaže společenská smlouva nebo stanovy určí jinak. Právo na podíl na zisku tedy může náležet i osobám, které nejsou společníky ani akcionáři. Typicky půjde o členy volených orgánů v podobě tantiém, zaměstnance, tichého společníka nebo jiné osoby. Podmínkou však je, aby takovou možnost výslovně připouštělo zakladatelské právní jednání.

Zakladatelské právní jednání by přitom nemělo jen obecně připustit, že zisk lze rozdělit „třetím osobám“. Mělo by alespoň typově vymezit, komu může právo na podíl na zisku náležet, jak je uvedeno příkladmo výše, a současně nastavit základní pravidla, podle nichž se takový podíl určí. Pokud se v této souvislosti uzavírá mezi společností a třetí osobou smlouva, je třeba její schválení valnou hromadou, neboť do působnosti valné hromady patří schválení smluv, jimiž se zakládá právo na podíl na zisku společnosti nebo jiných vlastních zdrojích. Samotné konkrétní rozdělení zisku třetí osobě pak musí být, stejně jako rozdělení zisku mezi společníky, rovněž schváleno valnou hromadou.

U akciové společnosti zákon pro rozhodnutí o rozdělení zisku nebo jiných vlastních zdrojů jiným osobám než akcionářům stanoví přísnější většinu: vyžaduje se souhlas alespoň tříčtvrtinové většiny hlasů přítomných akcionářů; jsou-li dotčena práva akcionářů určitého druhu akcií, je třeba i odpovídající souhlas v rámci tohoto druhu. U společnosti s ručením omezeným obdobné zvláštní pravidlo zákon nestanoví, takže se uplatní obecná pravidla pro rozhodování valné hromady a případné přísnější požadavky společenské smlouvy.

V souvislosti s akciovou společností je rovněž třeba mít na paměti, že novější judikatura překonala dřívější závěr, že tantiémy lze členům orgánů přiznat jen současně s rozdělením zisku akcionářům. Nerozdělení zisku mezi akcionáře však musí být opřeno o důležité důvody.

Nerovnoměrné rozdělení zisku mezi společníky nebo akcionáře

Zákonná pravidla pro určení podílu na zisku mezi společníky kapitálových společností jsou dispozitivní. Společenská smlouva nebo stanovy proto mohou určit odlišný klíč rozdělování: vytvořit různé druhy podílů nebo akcií s různými podíly na zisku neodpovídajícími podílům na společnosti, přiznat některým podílům právo jen na zisk a jiným jen na jiné vlastní zdroje, případně určit podíly či akcie bez práva na podíl na zisku. Zároveň však musí být při vytváření různých druhů podílů a akcií respektován princip rovného zacházení a zákaz zneužití většiny hlasů.

Jinou situací je jednorázové rozhodnutí, že se zisk za konkrétní rok rozdělí jinak, než stanoví společenská smlouva nebo stanovy. Pokud společníci chtějí zachovat dosavadní nastavení do budoucna, ale jednorázově se od něj odchýlit, přichází v úvahu tzv. jednorázový průlom do zakladatelského právního jednání. Takové řešení musí být přijato stejnou většinou a ve stejné formě, jaká by byla potřebná pro změnu společenské smlouvy nebo stanov v dané otázce (ve formě notářského zápisu).

Nepeněžitá podoba podílu na zisku

Výchozím pravidlem je peněžitá výplata podílu na zisku. Zákon však výslovně připouští, aby zakladatelské právní jednání umožnilo naturální, tedy nepeněžité plnění. Spíše však nepostačí vágní formulace typu „podíl na zisku může být vyplacen i jinak než v penězích“. Takové ujednání by dle našeho názoru ponechávalo příliš široký prostor pro libovůli a mohlo by nepředvídatelně zasáhnout do práv společníků nebo akcionářů.

Zakladatelské právní jednání by mělo určit, že zisk nebo jiné vlastní zdroje mohou být poskytnuty v nepeněžité formě, a současně vymezit alespoň základní pravidla pro předmět plnění a jeho ocenění.

Kloníme se k názoru, že o nepeněžité podobě plnění by měla rozhodnout valná hromada při rozdělování zisku, nikoli jednostranně statutární orgán, i když to zákon výslovně nestanoví. Statutární orgán sice rozhoduje o výplatě, ale určení, zda oprávněná osoba obdrží peníze nebo konkrétní nepeněžité plnění, zasahuje do samotného obsahu práva na podíl na zisku.

Prakticky nejcitlivější otázkou je ocenění. Zákon jej neupravuje, nicméně nepeněžité plnění by dle našeho názoru mělo být oceněno reálnou hodnotou, nikoli pouze účetní hodnotou. Pokud by společnost vydala společníkům či akcionářům majetek podle účetní hodnoty nižší než je hodnota reálná, dostali by ve skutečnosti více, než odpovídá schválenému podílu na zisku. To může narušit nejen rovné zacházení, ale i bilanční limity a odpovědnost statutárního orgánu.

Předmětem nepeněžitého plnění mohou být typicky výrobky společnosti, zastupitelné cenné papíry, pohledávky za třetími osobami nebo jiné zastupitelné věci. U nezastupitelných věcí je třeba zvýšené opatrnosti, protože jejich rozdělení může být obtížně slučitelné s principem rovného zacházení. Výjimkou pravděpodobně budou zejména situace jednočlenných společností, zvláštního druhu podílů nebo akcií spojených s právem na nepeněžité plnění, které vlastní jediný akcionář, případně jednomyslný souhlas všech společníků nebo akcionářů.

Závěr

Zákon o obchodních korporacích umožňuje značnou smluvní volnost při rozdělování zisku. Vedle tradičního rozdělení mezi společníky či akcionáře podle jejich účasti připouští i přiznání podílu na zisku jiným osobám, odlišné nastavení podílů na zisku nebo jejich poskytnutí v nepeněžité podobě.

Tyto možnosti mohou být užitečným nástrojem pro nastavení vztahů uvnitř společnosti, současně však vyžadují pečlivou úpravu v zakladatelském právním jednání a citlivé zohlednění zájmů všech dotčených osob.