Faktura sama o sobě není důkazem o dodání energií či poskytnutí služeb

Spor dodavatele plynu s odběratelem

Nejvyšší soud uzavřel, že ve sporu o zaplacení ceny dodaného plynu nelze vycházet z „presumpce správnosti vyúčtování“. Dodavatel energie tedy neprokáže rozsah svého plnění pouhým předložením faktury. Není tedy automaticky na odběrateli, aby se hájil a musel prokazovat, že dané množství neodebral.

Jádro sporu

Dodavatel plynu se po podnikatelském zákazníkovi domáhal částky přesahující 819 tis. Kč za dvě fakturační období. Odběratel namítal, že účtované množství plynu neodpovídá skutečné spotřebě, a poukazoval na nápadnou disproporci mezi obdobími – průměrná měsíční spotřeba měla v prvním období činit přibližně desetinásobek spotřeby v období druhém. Klíčové bylo, že stav měřidla nebyl k rozhodným datům fyzicky odečten a dodavatel jej stanovil odhadem podle vyhlášky č. 349/2015 Sb.

Postup nižších soudů

Okresní soud Brno-venkov i Krajský soud v Brně žalobě v podstatné části vyhověly. Vyšly z úvahy, že plyn je zbožím se specifickým režimem, že správnost vyúčtování sestaveného na základě údajů provozovatele distribuční soustavy se předpokládá a že odběratel tuto presumpci nevyvrátil, neboť neuplatnil dostatečně konkrétní reklamaci. Věcné námitky ke skutečnému využívání objektu odvolací soud označil za irelevantní.

Závěry Nejvyššího soudu

Dovolací soud tento přístup odmítl. Připomněl, že podle § 133 o. s. ř. lze o přesunu důkazního břemene uvažovat pouze tam, kde je právní domněnka stanovena zákonem, případně, u smluv uzavřených po 31. 12. 2013, sjednána stranami (srov. rozsudek sp. zn. 23 Cdo 1001/2021, R 18/2023).

Ani energetický zákon, ani vyhláška č. 349/2015 Sb. či vyhláška č. 108/2011 Sb. však domněnku správnosti vyúčtování odběru plynu nezakládají. Tyto předpisy reklamaci vyúčtování, její náležitosti ani důsledky jejího neuplatnění vůbec neupravují. Takovou domněnku neobsahovala ani posuzovaná smlouva a navazující obchodní podmínky, které stanovily pouze náležitosti reklamace, nikoli následky jejího nepodání. Právní posouzení odvolacího soudu proto neobstálo; Nejvyšší soud jeho rozsudek v napadeném rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Důsledky pro praxi

Pro dodavatele (nejenom energií). Rozsah dodávky je třeba tvrdit a prokázat. Faktura sama o sobě není důkazem o poskytnutí plnění, a to zejména tam, kde je spotřeba stanovena odhadem. Má-li se dodavatel opřít o domněnku správnosti vyúčtování, musí být výslovně a platně sjednána – včetně důsledků neuplatnění reklamace. Doporučujeme revizi obchodních podmínek.

Pro odběratele. Neuplatnění reklamace ani její obecnější formulace samy o sobě nezakládají povinnost uhradit vyúčtovanou částku. Věcné námitky proti rozsahu odběru nelze odmítnout jako nerozhodné. Vlastní evidence spotřeby a včasná, konkrétně odůvodněná reklamace nicméně zůstávají zásadní výhodou.

Rozsudek posiluje pozici odběratelů ve sporech o vyúčtování stanovené odhadem a zvyšuje důkazní nároky na dodavatele.

Rádi s Vámi probereme, jaké dopady má rozhodnutí Nejvyššího soudu na Vaši smluvní dokumentaci či na již vedený spor.