AI Act v praxi: český adaptační zákon vymezuje kompetence, postupy a sankce

Ministerstvo průmyslu a obchodu připravilo adaptační zákon k nařízení (EU) 2024/1689 o umělé inteligenci (AI Act). Cílem návrhu je doplnit přímo použitelné unijní požadavky o národní procesní pravidla, rozvržení výkonu státní správy v oblasti AI a úpravu přestupků a souvisejících otázek nezbytných pro praktickou aplikaci AI Actu v českém prostředí. Návrh již prošel meziresortním připomínkovým řízením a čeká na projednání vládou. S ohledem na blížící se použitelnost klíčových ustanovení od 2. srpna 2026 lze očekávat, že adaptační zákon bude přijat tak, aby na tento termín navazoval.

 

1) AI Act – základní rámec povinností pro vývoj a používání AI

AI Act je přímo použitelné unijní nařízení, které zavádí jednotná pravidla pro vývoj, uvádění na trh a používání systémů umělé inteligence v EU. Požadavky se odvíjejí od toho, k čemu je AI použita a jaké riziko může dané použití představovat. Některé způsoby využití AI nařízení výslovně zakazuje. U vysoce rizikových systémů stanoví nejpřísnější režim povinností, typicky požadavky na řízení rizik, správu a kvalitu dat, technickou dokumentaci, záznamy umožňující zpětnou kontrolu, nastavení lidského dohledu a požadavky na přesnost, robustnost a odolnost systému proti zneužití a chybám. U dalších méně rizikových použití ukládá zejména povinnosti transparentnosti, tedy jasně informovat, že uživatel jedná se systémem AI, případně označit, že určitý obsah byl vytvořen nebo upraven pomocí AI.

Rozsah povinností se dále liší podle role subjektu k systému AI. AI Act ukládá povinnosti zejména těmto subjektům:

• Vývojář: klíčové je zajistit, aby systém – zejména pokud spadá do vysoce rizikového režimu – splnil požadavky AI Actu a aby bylo možné splnění doložit. V praxi to znamená mít nastavené řízení rizik a vést odpovídající technickou a Compliance dokumentaci.
• Nasazující subjekt (organizace, která AI používá – typicky v podnikání nebo ve veřejné správě): klíčové je zajistit správné a bezpečné použití systému v souladu s jeho určením a podmínkami. Typicky to znamená nastavit interní pravidla pro použití AI v procesech, kde má výstup dopad na lidi, včetně určení odpovědných osob a přiměřené kontroly výstupů.
• Distributor: klíčové je neuvádět na trh nebo dále nešířit řešení, u něhož je zjevné, že nesplňuje požadavky (např. chybí předepsané informace, podklady nebo průvodní dokumentace).

Právě na tuto praktickou rovinu navazuje český adaptační zákon: nenastavuje nové materiální povinnosti nad rámec AI Actu, ale upravuje institucionální a procesní mechanismy, aby bylo zřejmé, které orgány budou v ČR příslušné k dohledu, jak budou probíhat vybrané postupy a jak se bude postupovat při porušení povinností stanovených AI Actem.

 

2) Rozdělení pravomocí a spolupráce orgánů

Orgány dozoru nad trhem ve smyslu AI Actu mají být Český telekomunikační úřad (ČTÚ), Česká národní banka (ČNB) a Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ). ČTÚ bude disponovat obecnou (zbytkovou) působností a bude vykonávat dozor nad povinnostmi vyplývajícími z AI Actu a adaptačního zákona v oblastech, ve kterých nepůsobí ČNB a ÚOOÚ. ČNB bude příslušná k dohledu nad dodržováním povinností u regulovaných finančních institucí, a to při výkonu činností, k nimž uděluje povolení (typicky licencované finanční služby). ÚOOÚ má mít zvláštní působnost ve vztahu k povinnostem týkajícím se vysoce rizikových systémů využívaných v oblasti vymáhání práva, justice, volebních věcí, regulace hranic a migrace.

V oblasti posuzování shody návrh stanoví působnost Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ), který má– obdobně jako u jiných výrobků – pravomoc vyhodnotit a schvalovat oznámené subjekty, tj. specializované soukromé společnosti, které vydávají certifikáty posouzení shody AI systému s legislativními požadavky.

 

3) Procesní pravidla a jazyk dokumentace

Návrh zpřesňuje procesní rámec pro vybrané postupy před příslušnými orgány, zejména pro povolení a souhlasy související s činnostmi v oblasti AI. Vymezuje okruh účastníků řízení a základní lhůty pro postup a rozhodování orgánů veřejné moci.

Zároveň výslovně vylučuje fikci souhlasu v případech, kde by jinak mohlo dojít k „automatickému“ schválení pro testování vysoce rizikových systémů AI v reálných podmínkách z důvodu nečinnosti orgánu ve stanovené lhůtě.

Prakticky významnou novinkou je i jazykový režim dokumentace: klíčové dokumenty mohou být vedeny v angličtině, a to zejména:

• certifikát o shodě vystavený subjektem posuzování shody,
• informace a dokumentace k prokázání shody,
• EU prohlášení o shodě poskytovatele.

Tato možnost může výrazně snížit administrativní zátěž, zejména pro subjekty používající jednotnou dokumentaci napříč více jurisdikcemi.

 

4) Regulační sandbox

Návrh počítá se zřízením regulačního sandboxu pro AI. Jeho provozovatelem má být Česká agentura pro standardizaci (ČAS).

Regulační sandbox je zjednodušeně řečeno kontrolované testovací prostředí, ve kterém lze inovativní řešení vyvíjet a ověřovat za předem stanovených podmínek pod dohledem regulatorních orgánů. Smyslem sandboxu je umožnit účastníkům prakticky otestovat systém v režimu se sníženým právním rizikem a s přehledně nastavenými požadavky na formality, typicky s jasně popsanými pravidly, požadavky na dokumentaci a dohledem nad průběhem testování. V kontextu AI regulace má sandbox především pomoci ověřit a nastavit soulad s požadavky AI Actu ještě před širším uvedením řešení do provozu.

Účast v sandboxu vznikne uzavřením smlouvy; samotné podání žádosti – ani při splnění podmínek – nezakládá nárok na přijetí. Kritéria výběru a podmínky účasti má stanovit ČAS a zveřejnit je na svých webových stránkách.

 

5) Přestupky, sankce a náprava

Adaptační zákon navazuje na sankční režim AI Actu, který stanoví alternativní pokuty (procento z ročního obratu nebo fixní částka) podle závažnosti porušené povinnosti. Výslovně reflektuje, že pro malé a střední podniky (SME) se uplatní nižší z dvojice sankčních limitů.

Návrh také zavádí mechanismus „účinné lítosti“ pro méně závažná porušení: dozorový orgán může povinný subjekt upozornit a vyzvat k nápravě; pokud bude náprava včas provedena a oznámena, orgán od přestupkového řízení upustí.

Návrh adaptačního zákona uzavírá základní „národní kapitolu“ k AI Actu: určuje, kdo bude regulaci vynucovat, jak budou probíhat klíčové procesy a jaké důsledky hrozí při porušení povinností. Ačkoli finální znění může ještě doznat změn, už nyní je zřejmé, že pro subjekty působící v oblasti AI půjde – vedle samotného AI Actu – o každodenně aplikovaný rámec, od dokumentace a testování až po dohled a případné sankce. V případě dotazů k výkladu návrhu či jeho praktickým dopadům jsme Vám k dispozici.